PodobnÄ› jako mnoho dalších vÄ›cí, i spoleÄnost prochází postupnÄ› vývojem. MÄ›ní se nejen módní trendy, ale také celkové smýšlení. Když se pak podíváme do historie, zdá se, že jsme na tom lépe – ženy mají nyní již mnohem více práv, a odliÅ¡ná barva kůže Äi sexuální orientace nejsou takovým problémem, jako kdysi. Vypadá to tedy, že jsme znaÄnÄ› pokroÄili a jsme mnohem tolerantnÄ›jší, zvláštÄ› k menÅ¡inám. OvÅ¡em tak to vypadá pouze na povrchu.

 

 

Když se podíváme blíže, zjistíme, že to až tak nefunguje. Pokud jde o ženy, tak ty jsou stále jeÅ¡tÄ› mnohdy sexualizovány, nehledÄ› na fakt, že mnohdy dostávají za stejnou práci nižší plat než muži. V tomto případÄ› máme tedy do rovnosti hodnÄ› daleko. O tom, že jsou mnohem ÄastÄ›ji oběťmi sexuálního násilí, asi není tÅ™eba hovoÅ™it.

 

Pokud jde o jiné minoritní skupiny, tak i ty se stávají stále více diskriminovány. VidÄ›t to můžeme například v USA, kde se prosazuje stále více zákonů, které jdou právÄ› proti minoritám, pÅ™edevším pak Älenům LGBTQ+ komunity. Ano, na povrchu se zdá, že jsou tito lidé více akceptováni, ve skuteÄnosti vÅ¡ak tato doba pomalu konÄí a vypadá to, že se vracíme zpÄ›t do starých Äasů.

 

 

Co tedy můžeme dÄ›lat? PopravdÄ› Å™eÄeno, příliÅ¡ toho není. Jedinou možností je tlaÄit na politiky. JistÄ›, ti vytváří zákony, avÅ¡ak je pravdou, že se snaží zároveň udržet si své voliÄe, nebo skupinu voliÄů. Bude tedy prosazovat to, co mu, podle jeho názoru, pÅ™inese nejvíce politických bodů a zajistí úspÄ›ch i v dalších volbách. Půjdou tedy tím smÄ›rem, který si pÅ™eje vÄ›tÅ¡ina lidí.

 

Ukazuje se tedy, že situace není ani zdaleka tak růžová, jak se může na první pohled zdát. A to samozÅ™ejmÄ› není dobÅ™e. Je tedy jen na nás, abychom se to pokusili zmÄ›nit. Alespoň v naší zemi máme zatím parlamentní demokracii, což znamená, že si můžeme volit politiky, kteří budou prosazovat skuteÄnou toleranci. A o tu by nám mÄ›lo jít pÅ™edevším. Nikdy totiž nemůžeme vÄ›dÄ›t, zda se my Äi nÄ›kdo z naÅ¡ich blízkých neocitne na druhé stranÄ› barikády.