Můj sen byl mít vlastní bydlení a bylo mi úplně jedno, jestli to bude byt anebo dům, protože hodně lidí si přeje nějaké bydlení, aby to bylo pouze jejich. Že by si třeba vzali nějakou hypotéku a podobně a potom by si tam opravdu krásně užívali. Tohle byl vždycky můj sen, jenomže samozřejmě, když na to člověk nemá peníze, tak si buď musí vzít hypotéku anebo doufat, že třeba nějaké bydlení zdědí a je úplně jedno, jestli zdědí byt anebo dům. Moje kamarádka právě zdědila dva malé byty, byly to dva malé dvoupokojové byty v jedné bytovce. Byla jsem opravdu ráda, že moje kamarádka mi dovolila v jednom málem dvoupokojovém bytě bydle, prý dokud si nenajdu něco svého.

Kamarádka mi tam také nechala opravdu nízký nájem. Za to jsem kamarádce poděkovala a byla jsem opravdu nadšená. A také vděčná, že mi tohle je moje kamarádka a vůbec dovolí. Po roce a půl se kamarádka rozhodla, že ty oba dva byty prodá. Já jsem samozřejmě s tím počítala. Naštěstí jsem ale už měla nachystané peníze. Takže jsem mohla složit nějakou kauci na jiný byt. Chvíli jsem ale přemýšlela, jestli si nevezmu třeba hypotéku, že bych potom šla bydlet s dětmi do nějakého menšího domečku, třeba někde na kraji města anebo někde uprostřed vesnice.

Ano, jsem matka samoživitelka a mám krásné děti. Jsem opravdu ráda, že takhle mi to docela vychází a že nemusíme trpět nouzí. I když budeme bydlet v malém bytě, jak jsem si to dříve představovala, jak nám tam je dobře. Ale budu doufat, že někdy v budoucnu si třeba najdu nějakého partnera a oba dva si potom vezmeme hypotéku a budeme celá rodina bydlet v nějakém krásném malém domečku na kraji města. Protože já mám automobil a kraj města by mi opravdu maximálně vyhovoval. Ale stále budu doufat, že někdy v budoucnu budu bydlet tak, jak jsem si přála. A vy žijete tak, podle svého uvážení?